Elitní bystrozorka Natalia Black - Kapitola 1 part 2

27. srpna 2011 v 1:33 | Marrionet & Irina |  Elitní bystrozorka Natalia Black
Další část příšernosti, co si špatně vybrala fandom. Enjoy.



"Co je?" zeptala se ho se zdviženým (čím proboha?) obočím (uff.) a zabořila ruce do kapes kalhot své školní uniformy (ona střílí z kulometu ve školní uniformě…) , co se skládala z černých volných kalhot a v jejím případě tílka ve stejné barvě se širokými ramínky a malým výstřihem aneb něco jako oblečení Tomb Rider, a kterou už vlastně nosila jen když šla ze zábavy v Mokré Lhotě.
Zkoušky složila už loni a teď chodila na samostatné akce. Většinou, jak školní řád a zákon nařizovaly, pracovali elitní bystrozoři ve skupinkách, minimálně v duech (a trio ne? A smyčcový kvartet? To je diskriminace!). U Natalie to ale byl problém. Nemohli k ní už přes rok najít vhodného pracovního partnera, se kterým by vycházela, a vzájemně by se nezabili (ona Natálka moc hrát ani zpívat neuměla)(neměla hudební sluch, ale nikdo neměl to srdce jí to říct.). Chodila na akce sama, vlastně téměř všechny, kromě jedné drobné výjimky, zvládla bez větších problémů (protože prostě byla nejlepší), ale na nějakou větší ji zatím pustit nemohli, protože nechtěli riskovat její život. (to já bych si teda klidně zariskovala)
"K řediteli," řekl jen, otočil se na jedenácticentimetrovém podpatku a odešel pryč. Dívka si otráveně povzdechla a vydala se směrem k východu. Doufám, že už aspoň postavili ten výtah a nebudu muset šlapat po schodech jako včera! (protože stavba výtahu je záležitost na odpoledne. Ráno na kafčo, odpo postavit výtah a večer zábava v Mokré Lhotě. Cajk) Prolétlo jí hlavou a při představě zběsile manuálně pracujících dělníků se pobaveně uchechtla.(Jak si to sama oglosovala? xD)
"Copak, Blacková," ozvalo se za ní najednou posměšně, když už byla skoro u dveří. Zastavila se a lenivě otočila (trvalo jí to asi tak půl hodiny. Člověk, který ji před tím oslovil, tam už dávno nestál).
"Co chceš, Piersy?" (to je dobrej crossover. Nejdřív Kobra, potom MI a nakonec MASH…au) protočila oči v sloup a znuděně si založila ruce na prsou.
Tenhle blonďák s modrýma očima jí neuvěřitelně lezl na nervy, i když to na sobě příliš nedávala znát. (to, že si dáš ruce na prsa a protočíš oči v sloup vůbec není znakem jisté nesnášenlivosti) Vlastně se nenáviděli od doby, co Nat nastoupila do tohohle institutu, a jejich sympatie byly vzájemné, což všichni věděli. David Piers byl o osm let starší než ona, bylo mu tedy 25, a dokončil ročník loni tak jako mladá Blacková (to byl malinko zaostalý, ne? A nebo vlastně ne, Nat je borec! Vždyť uzvedne kulomet a je v poho). Už si vlastně ani nevzpomínala, jak to všechno mezi nimi začalo, ale věděla, že když do AEAC nastoupila, byla na celé škole nejmladší.
Když jí v osmi letech zabili nějací neznámí smrtijedi (Natalie a sedm trpaslíků. Už tu máme zase malé smrtijedíčky…puťa puťa, pojď sem, šmudlíku…) , kteří se prý chtěli pouze pobavit, maminku (komu tahle věta dává smysl, dostane od mačety bonbon), ujal se jí Daniel Davison (to mi zní jako nějaký alkohol…sakra. Jsem anonymní alkoholik. Ve všem hledej chlast), mámin nejlepší kamarád (no vida! Nejsem v tom sama. I mamčiným nej kámošem je chlast)(maminku asi malí smrtijedí trpaslíci zabili proto, že jim nestihla v opilosti utéct). Všiml si, že Natalia projevuje už v tak brzkém věku značný zájem o sex magii a tak ji začal sám učit kamasutru, i přestože musel ještě k tomu všemu vést AEAC. (vskutku renesanční to muž) Nechal si Nataliu u sebe, za což mu byla velmi vděčná, protože bylo příjemnější být v posteli s někým, koho zná už delší čas a věří mu, než skončit v dětském domově a nechat svůj osud náhodně vybraným parnerům.
Daniel ji s sebou bral i do práce, profesoři ji od té doby znali a občas ji také nějaké to kouzlo naučili nebo dali nějakou radu do života (a tady máme to její poprvé. O odpoledních pauzách ji vzali do kabinetu a něco nového naučili…ehm). Dívka jim přirostla k srdci a nejen tam, zvykli si na ni a obdivovali její vyvinuté tělo a nadání v oblasti pornoherectví, které už v tak brzkém věku projevovala, a zapálení pro věc. Proto také byli velice potěšeni, když jim ředitel školy Davison oznámil, že i přes svůj věk nastoupí Natalia Blacková na jejich školu pro "modelky alias hostesky alias to sprosté slovo začínající na k a končící urvy).
Učila se velmi rychle, v šestnácti dokončila sedmiletou přípravku a nyní už z ní byla elitní (k...vítě že? xD)bystrozorka AEAC. Nejdřív se jí ostatní kolem posmívali kvůli jejímu věku, tedy hlavně její spolužáci, jak ti starší, tak i ti mladší, ale ona se nenechala jen tak zviklat. Bránila se taktéž slovními narážkami a případně dotyčného nějak zaklela. Pomalu si získávala respekt od ostatních, nebo alespoň trochu té tolerance, ale korunku (a taky žezlíčko a jablíčko a proč vlastně vzniklo zdrobňování? V 95% případech je nemístné a tady to ukázkově bolí) tomu nasadilo, že v deseti letech porazila svého devatenáctiletého spolužáka z prvního ročníku AEAC, který měl za sebou základní vzdělání zakončené zkouškami OVCE. Od toho okamžiku ji přijali mezi sebe. Až na jednoho člověka, Davida Pierse.
"Já? Já nic," ušklíbnul se jedovatě a přeměřil si ji hnusným pohledem, "Jen jsem zvědav, co jsi zmrvila tentokrát." Všichni přítomní ve střelnici se zvědavě otočili na Nataly (pokud vím, tak tam byl obrovský hluk, který se musel přeřvávat. Ale tohle slyšel každý. Všichni jako na povel odložili své kulomety, pancéřové pěsti, děla, protitankové střely…), protože je velmi zajímala její reakce. Ne, že by se jim líbilo, jak si David vyskakuje na jejich 'malou' spolužačku a kamarádku, která si ale k vší jeho smůle nenechala nic takového líbit, ale ona sama jim jasně naznačila, že se do toho nemají plést, že je to jen mezi ní a jím.
"Do toho je ti houby," (tvrdě do něj!) odtušila klidně Natalia a nasušila nějaké houby do zavařovačky na zimu, do polívky, v očích se jí nebezpečně zajiskřilo. "I kdybych vyhodila do vzduchu třeba sochu Svobody nebo zastřelila presidenta, tobě to může bejt šuma fuk. Ale dík za starost." S tím se otočila na podpatku a pokračovala volným krokem k řediteli. (ghéé…Mačetko? Zůstaň tu se mnou, neutíkej)
***
"Dále!" ozvalo se z kanceláře, když zaklepala. Mladá Blacková na další pobízení už nečekala a vtrhla dovnitř jako velká voda. Zdá se mi to zbytečně rázné, ale proč ne. Dívka asi byla bouřlivější povahy.
"Přejete si, pane?" zasalutovala, její nadřízený se ušklíbl stejně jako Marrionet, co si v rohu kanceláře brousí mačetu. A stejně jako Irina, co si uprostřed pokoje leští pánev.
"Už můžeš taky s tou komedií přestat," usmál se na ni, "Stejně víš, co tě čeká."
"Nevím, vždycky jen tipuju," opravila ho dívka se širokým úsměvem a hupsla do křesla naproti němu, "Tak cos mi chtěl?"
"Mám pro tebe úkol."
"Sem s ním," pobídla ho nedočkavě a v očích se jí zajiskřilo. (A dost, buďto "jí zajiskřilo" v očích, nebo "se jí v nich zablýsklo", ale aby se jí zajiskřilo v očích a nevíme ani co se tam zajiskřilo - i když tuším, že imbecilita, to už mne začíná drobet vytáčet.)
"Drahá Natalio (-e. Má tam být -e) Blacková," začal slavnostně Daniel Davison, přičemž se dívčin úsměv ještě víc rozšířil. Vždycky, když mluvil takhle, koukalo z toho pro ni i něco víc, než jen nudné hlídání vlkodlaků. "Na to, že je ti teprve sedmnáct…"
"Bude!" přerušila ho dotčeně Nat. "Až v srpnu, to je za měsíc, tak mě nepostaršuj! Tímhle tempem bych byla za chvíli v důchodu!" (s tímhle výjimečně souhlasím. Taky mám deprese ze svého věku a snažím se lidem tvrdit, že ještě nemůžu kupovat alkohol)Ještě že je to známej, jinak bych se asi na týhle škole dlouho neohřála, prolétlo jí hlavou.
"Jistě, a ty mi příště neskákej do řeči. Víš, že je to nezdvořilé!" napomenul ji Dan, ale mírnému pobavenému úsměvu se neubránil.
Tahle holka byla přesný opak svojí matky a pravá dcera svého otce, alespoň co ho znal podle Nikolina vyprávění a fotografií. Ona sama byla spíš takový ten introvert, tichá a pilná nejlepší kamarádka Lily Evansové, později Potterové, co na sebe nerada poutá příliš pozornosti. (mě na téhle povídce nejvíc fascinuje ta úžasná délka a nesmyslnost souvětí) Na rozdíl od Siriuse. Natalia byla ve všem po něm. Nespoutaná, nezkrotná, zbrklá, ale také velmi inteligentní, věrná a schopná se pro přátele obětovat. Byla svému otci podobná téměř jako vejce vejci.
Lehce vlnité černé vlasy dlouhé až pod lopatky (*zív* bude následovat ukrutný popis její krásy. Nastavuji si budíka na příští dobu ledovou, třeba to do té doby dokončí), přičemž jí kratší přední prameny padaly s čistou elegancí do obličeje, což ji, jak vždycky tvrdila, neuvěřitelně štvalo. V šedých očích jí tančily uličnické jiskřičky, které ale ihned zmizely, jakmile se jí něco nelíbilo. Dokázala být, tedy vlastně byla, pořádně tvrdohlavá a jen vzácně si přiznala, že se spletla nebo že udělala chybu. Bylo jí proti srsti si něco takového přiznávat, měla svou hrdost, a omluvy už vůbec nebyly její parketou. (bez zbytečných popisů, jedním slovem fracek)
I když si to ona sama neuvědomovala anebo spíš nechtěla uvědomit, byla opravdu krásná.(tak holky. Přiznejte se. Kolik z vás si taky neuvědomuje, že je krásná?) Jemné rysy měla po matce a přirozený šarm podědila jak po ní, tak po Siriusovi. Jenže ji kluci nezajímali (byla totiž lesba). Brala je jen jako kamarády, někdy ani to ne (ale no tak. První zkušenosti už má za sebou. Co ty polední pauzy v kabinetech? Nebo že by to byly učitelky...) . Žila prací. AEAC byla její život, její zábava a její rodina. (jasně, v sedmnácti. Party hard!) Oblékala se často jako kluk, sukně nosila, jen když byla malá a to ji do nich vždy oblékala její maminka (sama si je natáhnout neuměla). Malovat se nepotřebovala, prostě se nezajímala o to, o co všechna děvčata v jejím věku. (taky se cítíš méněcenně? Já se v jejím věku zajímala o sci.fi, vědu, umění a alkohol. Ok, o kluky a líčení taky, ale přece jenom...)Kluci, líčení, nejnovější móda…tohle všechno pro ni byla španělská vesnice. Nejspíš proto, že jí máma odešla příliš brzo a nestačila ji zasvětit do všech tajů ženského světa (už vidím, jak jí Johnny Walker vysvětloval, jak použít vložku) . Natalii to ale příliš nevadilo, přizpůsobila se svému okolí a nepotřebovala vystavovat svůj zevnějšek jako nějaká modelka na mole.
"Zdvořilost? Co to je?" zeptala se s úšklebkem Nataly a pohodlně se rozvalila v křesle, kde seděla.
"S tebou ta puberta teda mlátí, jen co je pravda," zakroutil hlavou Daniel, pousmála se. Jo, jo to mi letos tvrděj všichni. Zvlášť mistr lektvarů mi o ukončení stádia puberty a adolescenci přednášel minimálně dvě hodiny, potom co jsem mu vykouřila (O.o. Tohle se mnou cuklo. Naturalismus. Že já puritán jenom naznačuju) dýmovnicí kabinet. (uff. Zase všechno vědět nepotřebuju) Omylem samozřejmě, jak jinak. (nebyl to náhodou MŮJ Severus? Pokud se nepletu, jediným mistrem lektvarů je on. Ať už mu vykouřila cokoli čímkoli, dlouho nebude mezi živými!)
"Dík," zazubila se dívka. "Můžeš pokračovat, už budu zticha. Vážně," ujistila ho, když se na ni skepticky podíval.
"Tomu se dá jen těžko věřit, ale budiž… Na to, že je ti… bude ti sedmnáct," opravil se, když zachytil pohled své bystrozorky, "Jsi dokázala mnohem víc, než kdokoliv ze starších zaměstnanců a studentů. Právě proto také nabízím tuto práci tobě. Máš nejlepší výsledky nejen ze své věkové kategorie, testy na 100% a úspěšnost akcí taky na 100%." (*mlátí hlavou do stolu*)
"Ne, ne!" odporovala hned frackovitě dívka, "Akce mám jen na 99,9%! Ti vlkodlaci z minula přece zdrhli! Teda jen minimum z minimální menšiny, ale přece!" Přesněji řečeno zdrhnul jenom jeden nenormálně agresivní a vychytralej jedinec, ale proč nebýt alespoň jednou za čas trochu skromná? Prolétlo jí hlavou a mírně se pousmála (proč jí neprolétla hlavou salva z oblíbeného kulometu?)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama